Český průvodce v Kambodži: Poznejte slavný Angkor bez cestovky a v češtině

Proč jsou příběhy Angkor Watu důležitější než samotné kameny 

Vidím to často. Provázím Angkor Watem příjemnou českou rodinu nebo skupinu kamarádů, kteří se vypravili do Kambodže. Procházíme kolem basreliéfu, na kterém je znázorněn vyprávím příběh bitvy o Lanku, kdy bohu Rámovi unesl jeho ženu Sítu desetihlavý a dvacetiruký král démonů Rávana. Příběh o tom, jak ji Ráma našel a vysvobodil a přitom démona porazil. A náhle kolem nás prosviští skoro poklusem velká skupina Čechů, kteří jsou tam na zájezdu s nějakou cestovkou a průvodcem. Je to takový ten styl, nalevo vidíte, napravo vidíte a už mizí v dálce.
Angkor Vat je složený z příběhů, bez nichž mu nemůžete porozumět a vidíte jen mrtvou hromadu kamení. Sice monumentální, ale není v tom život. Lidé mají příběhy rádi. Když jsou s dětmi, říkám tomu pohádky. Děti jsou nadšené, zapomenou na své chytré telefony a mají je rádi i dospělí. A právě tyto pohádkové příběhy dávají chrámu život. Najednou nevidíte jen obrovské pískovcové kvádry, perfektně sestavené dohromady, ale chápete, proč si staří Khmerové dali takovou práci, aby do nich tyto příběhy vytesali.

A zatímco vyprávím druhý a třetí příběh, cestovková skupina už vybíhá z Angkor Watu ven a ženou se za dalším chrámem. Proč? Protože musí udělat aspoň sedm chrámů za den. Možná jsou podle toho průvodci hodnoceni. Něco jako, byl to skvělý průvodce. Udělali jsme devět chrámů za den. A co jste tedy viděli?. No, chrámy přece. Aha.
Tak, na to mě neužije. Nejsem tady na "dělání" chrámů. Jsem tady od toho, abych vám pomohl vcítit se do toho, jak jejich stavitelé žili a proč ty kamenné hory stavěli. Proč si dali takovou práci, aby vnější strana severní a jižní  galerie na třetím podlaží Angkor Watu byla dlouhá přesně 202,14 metru. Co je vedlo k tomu, že na východní straně chrámu basreliéf oslavuje zrození věčného života a na západní ukazuje smrt a zánik. Proč Moře mléka stlouká 88 démonů a 92 bohů a doslova táhnou za jeden provaz.

Jedeme dál. Cíl Ta Prohm, ale překvapení po cestě

Opouštíme hinduistický Angkor Wat a jedeme do Ta Prohmu. Někteří průvodci mu říkají Chrám Lary Croft, ale nemám to označení rád, protože Ta Prohm je fakt o hodně víc, než jen kulisa Holywoodu pro zmateně pobíhající herečku po místech, která nikdy neexistovala. Jestli jste viděli film Tomb Raider, věřte, že tam nikdy žádné podzemí nebylo.

Malá odbočka: Prasat Kravan - Unikát bez turistů

Po cestě ale uděláme malou odbočku a zastavíme se v maličkém chrámu hned vedle silnice s pěkným názvem Prasat Kravan. Ano a modří už se smějí, protože prasátka a kravičky jim připadají legrační. No, dobře.
Tento malý cihlový skvost pochází z roku 921, takže patří k nejstarším chrámům v Angkoru a je to naprostý unikát. Má pět věží a věž se v khmerštině řekne prasat. Kravan se nazývají stromy, které kolem něj rostou.
Unikátní je v tom, že ho postavil vysoký královský hodnostář. Stavba chrámů byla královskou výsadou, ale když byl úředník loyální, věrně sloužil a navíc byl králův bratranec, nechalo ho Jeho Veličenstvo za odměnu postavit jeho vlastní svatyni.
Další zvláštnost je, že jde o jediný chrám v Angkorském parku, kde jsou reliéfy tesané do cihel. Cihlových věží je pět. V hlavní, prostřední, je vytesaný bůh Višnu ve třech různých podobách a v severní je pro změnu jeho žena, bohyně Srí, lépe známá pod jménem Lakšmí. Je to nenápadné místo, kde obvykle nepotkáte mnoho turistů. 15 minut na prohlídku bohatě stačí.

Ta Prohm – labyrint obřích stromů a ztracených pokladů

Je dobré tam být co nejdříve ráno, než ho zaplaví turistické davy. Vcházíme tak jak to má být, z východu. Východní vchod, takzvaná gopura, je nově zrenovovaná, ale práce ještě nejsou dokončeny, a proto jdeme vedle ní po provizorním dřevěném schodišti přes hradbu.
Na rozdíl od Angkor Watu je Ta Prohm chrám buddhistický, protože ho nechal postavit král Jayavarman VII., v Kambodži velmi respektovaný, něco jako Karel IV. v Česku. A právě tento král zrušil do té doby státní náboženství hinduistické a nahradil ho buddhismem.
Jenže jeho nástupce byl opět hinduista, a to je důvod, proč jsou v Ta Prohmu a dalších buddhistických svatyních, všechny sochy a reliéfy Buddhů zničeny. Nicméně, to, co bylo hinduistické, dévaty, dvarapalové, apsary, zůstalo nedotčeno, protože, který blázen by si ničil vlastní božstva.
Vraťme se ale zpátky do roku 1186, kdy byl chrám slavnostně otevřen a zasvěcen Bódhisattvě Prajnaparamitě (v překladu Dokonalá Moudrost), Matce všech Buddhů a král jej věnoval památce jeho matky. Chrám byl postaven nejen jako klášter. Sloužil současně jako správní centrum. Bylo to tedy nejen místo duchovního života, ale sem chodili obyvatelé platit daně a obraceli se k soudci se svými sousedskými spory.
Představte si to jako radnici ve velké městské čtvrti. Uvnitř hradeb v samotném klášteře žilo na 13000 lidí, kněží, tanečnic, úředníků a služebnictva a kolem toho se rozkládala městská čtvrt, ve které sídlilo dalších zhruba 75000 obyvatel. Chrám byl nesmírně bohatý.
Podle dochovaných záznamů, kromě bronzových a zlatých obkladů v hlavní svatyni a centrálních chodbách, obsahoval klášter i poklad s obrovským množstvím zlata, stříbra, perel a drahokamů. Inskripce se zmiňují například o 500 kilogramech zlatého nádobí a další půltuně stříbrného nádobí. O tísících perel a drahokamů nebudu raději psát, protože by se vám zatmělo před očima a okamžitě byste se vypravili do Kambodže s detektorem, rýčem a krumpáčem.
Všechny tyto poklady jsou, hlavně díky mnoha válkám, nenávratně ztraceny. Nic nemám ani doma v šuplíku, můžete se přijet přesvědčit. Chrám je dnes znám hlavně kvůli obrovským stromům (Silk Cotton Tree, neboli Ceiba pentandra, neboli vlnovec pětimužný, neboli kapok a khmersky spung), a také kvůli tomu, že se zde natáčel film Tomb Raider s Angelinou Jolie v hlavní roli.

Výprava do srdce angkorské říše skrz monumentální Bránu vítězů

Teď, když jsme se nabažili zlata, stříbra a drahého kamení, pojďme na oběd do Angkor Thomu, posledního centra khmerské říše. Cestou projíždíme kolem nádherné pyramidy, chrámu Ta Keo, který skrz stromy není vidět, takže se netěšte. Jedeme dál, malá kontrola vašich vstupenek a už je tady monumentální Brána vítězů. Právě tudy se podle pověsti vracela vítězná císařská vojska obtěžkaná získanými poklady a se zástupy zajatých otroků.
Marně jsem pátral, kudy se vracela vojska poražená, bez pokladů a otroků, protože ne všechny bitvy jsou vítězné. Nikde ani zmínka a žádná, byť malá branka. Angkor Thom má rozměr 3 x 3 kilometry, je to město v němž žilo až 100 000 obyvatel. Takže zapomeňte na džungli uvnitř i kolem, kterou vidíte dnes. Bylo to životem kypící město, protkané širokými ulicemi a vodními kanály s průzračnou vodou, takový khmerský Amsterdam.
Město má pět bran vysokých 20 metrů a zdobených sochami božstev a jejich následovníků. Pochopitelně nesmí chybět vrchní vládce Země, bůh Indra, jedoucí na svém tříhlavém slonu Airavatovi se svou ženou a synkem. Ctyři brány jsou rozmístěny do světových směrů a pátá, Brána vítězů, je asi 500 metrů na severovýchod od té východní.
Odtud vede cesta přímo do centra města ke Sloní terase, na které se ve stínu nádherně vyřezávaných a zlacených dřevěných pavilonů, kochalo jeho Veličenstvo a dvořané dobytými poklady na vozech vítězné armády. A hned vedle se tyčí 12 lateritových věží chrámu Prasat Suor Prat, ve kterých prý kdysi čekali provinilci na boží soud.
A hned vedle těchto věží je řada malých restaurací a krámků se suvenýry, kde se na hodinu uvelebíme a potěšíme naše prázdné žaludky. Oběd tady stojí 6 - 8 dolarů, pivo za 1 - 2,5 dolaru, samozřejmě třetinky, na půllitr musíte zpátky do Česka. Vaří dobře, jinak bych vás sem netahal, a hned vedle jsou pěkné toalety, kdyby snad něco. To potěší!
Možná si říkáte, že je to drahé. Ano, je, ale oběd na Karlštejně také nedostanete za cenu oběda v nedaleké vesnici.

Jdeme omrknout tajemnou Terasu malomocného krále

V tuto dobu, kdy píšu tyto řádky, je září, často prší a mě se právě podařilo včas posbírat vyprané prádlo před blížící se bouřkou. Takže můžeme pokračovat.

Máme krásně plné žaludky, a proto se s neochotným hekáním zvedáme na cestu za dalšími chrámy. Naštěstí nám dali zdarma pozornost podniku, mísu plnou nakrájeného ovoce, banány, melouny a hlavně ananasy. A vy samozřejmě víte, že ananas napomáhá trávení, což nám ulehčí nadcházející pochod. Ano, uhodli jste, auto pošleme k Bayonu a jdeme pěšky. Je to jen něco přes kilometr, to zmáknem.
Praví se, že Angkor Thom postavil slavný král Jayavarman VII., ale není to tak docela pravda. Nacházejí se zde i chrámy z 10. a 11. století, čili 100 - 200 let před tímto panovníkem. Fakt ale je, že Jayavarman VII. nechal město obehnat osmimetrovými hradbami, poté, co ho osvobodil od krátkodobých dobyvatelů a okupantů Čámů z řiše Čampa, která se rozkládala v dnešním středním Vietnamu. Zcela také změnil půdorys města a v jeho přesném středu nechal vystavět slovutný Bayon s obrovskými, kamennými tvářemi, usmívajících se Bódhisattvů.

My si ale napřed prohlédneme Terasu malomocného krále, který tady podle pověsti žil a marodil na začátku 13. století. Najdeme zde krásně vytesané, opravdu hluboké reliéfy božstev a démonů, dév, asurů a apsar, a také obrovské třináctihlavé Nágy, božské hady, bez nichž by národ Khmerů nevznikl, jak praví legenda. A jsou zde i trpaslíci, protože ty potvory vám vlezou všude a strašně rychle se množí. Já je chytám, ale pak je většinou zahazuju.
O kousek dál je buddhistická pagoda Tep Pranam. 

Tep Pranam: Oáza klidu, kterou masový turismus zaplaťBuddha míjí

Je mi jasné, že vás naštvu, ale tady fakt o masový turismus nezavadíte. Autobusy sem nejezdí, čínské zájezdy jakbysmet a vy tu najednou stojíte často úplně sami, tváří v tvář živé, nepřerušené historii. Tak snad mi odpustíte.  

Pagoda Tep Pranam je nejstarší známý buddhistický ášram v Kambodži a pochází z 9. století. Procházíme k němu ve stínu košatých stromů, což je fajn, protože je horko. Kdybyste měli žízeň, jdeme kolem malých krámků, kde si můžete koupit něco k pití. Pak už se před námi otevírá prostranství, na kterém je vpravo pagoda a vlevo se zvedá vyvýšená, krytá lateritová terasa ve tvaru kříže.
V dobách největší slávy Angkoru na ní stála obrovská dřevěná chrámová hala (vihara). Dřevo sice za ta staletí kompletně sežrala džungle a vlhko, ale to nejdůležitější zůstalo. Přímo na terase na vás čeká 6 metrů vysoký sedící Buddha v tradičním gestu bhumisparša mudra – tedy volání země za svědka.
Když budeme mít štěstí, uvidíme na schodech pagody obřad žehnání a očisty. Znáte to, kněz má kropenku, drmolí modlitbu a stříká na vás kapky vody. Tak tady fakt ne. Na schodech sice stojí mnich a drmolí požehnání, ale v ruce má obrovskou naběračku (pro Moraváky žufánek) a leje na hlavy šťastných buddhistických oddaných doslova vodopády vody, zatímco v druhé ruce drží zapálenou svíčku. No, nefoťte to, když je to tak výhodný!  :-)

Pokud vás zajímá duchovní život Khmerů, určitě si přečtěte můj článek o Pchum Ben: Kambodžském svátku zesnulých, kde popisuji ty nejhlubší tradice. Pchum Ben: Kambodžské dušičky z pohledu luny a rýže

Wat Preah Palilay: Skrytá filmová scéna v hlubokém stínu džungle 

Hned za Tep Pranamem se vyplatí udělat ještě pár kroků hlouběji do lesa a pokračovat dál na sever. Projdeme tunelem mezi stromy a najednou se před námi vyloupne Wat Preah Palilay – malý, ale neuvěřitelně fotogenický chrám. Vypadá, jako by ho filmaři z Hollywoodu postavili jako kulisu pro Indianu Jonese.

Pokud hledáte ten pravý pocit objevování zapomenutých civilizací bez stovek dalších turistů v záběru, jste tady správně. Chrám pochází pravděpodobně z 12 století, ale jeho základna je zřejmě ještě mnohem starší, odhaduji to na 10. století. Je fascinujícím mixem dvou světů, hinduistického a buddhistického.

Pro fotografa jsou tyhle zvětralé detaily, kde se pískovec a laterit drolí pod náporem staletí a mechu, čistá radost. To hlavní, co vás ale na Preah Palilay dostane, je jeho strmá centrální svatyně. Ta se zvedá z třístupňové terasy a má velmi netypický tvar – vypadá jako vysoký, zužující se komín. Na základně divoce rostou stromy, jejichž kořeny se plazí dolů po kamenných blocích a doslova je drží pohromadě v pevném objetí. Tady stačí počkat, až skrz koruny stromů projde ten správný paprsek světla, a máte fotku, kterou vám bude každý závidět.
Chrám se pravděpodobně po staletí přestavoval. Na vstupní gopuře totiž najdete reliéfy meditujících Buddhů, a to znamená, že musí pocházet až z konce 13. století, jinak by v době ikonoklasmu byli zničení, jak jsem se zmínil v odstavci o Ta Prohmu. A před gopurou je pod novým dřevěným přístřeškem krásná velká socha meditujícího Buddhy, pravděpodobně z 16. století.

Za khmerskými pyramidami - Phimeanakas a Baphuon

Odbočujeme na jih, a lesem míříme k místům, kde se kdysi rokládal královský palác. Ani tady, bohužel, nezavadíme o davy turistů, na které jsme se tolik těšili. Zato potkáme čerstvě vykopaný velikánský bazén, asi z 10. století, kde sice ještě probíhají archeologické práce, ale aspoň uvidíte, co to obnáší. Nově zrestaurované reliéfy na zdi bazénu, zobrazující loďky s veslaři, krokodýly, ryby a jiné potvory, určitě stojí za fotku.
Dále na jih už jsou pyramidy Phimeanakas a Baphuon. Prolézáme dírou v hradbách, protože nově zrekonstruovaná gopura ještě není průchodná. A hned za hradbou se vynoří dva bazény, opravdu velký Srah Srei (Ženský bazén, 140 x 60 m) a podstatně menší Srah Bros (Mužský bazén). Podle dochovaných nápisů sloužil velký bazén králi, jeho manželce, dvorním dámám a konkubínám, zatímco ten menší byl určen pro zbytek dvora. 

Bazén byl kdysi obklopen vyřezávanými dřevěnými pavilony, ve kterých se rozkošnicky povalovaly ty nejkrásnější holky Kambodže a určitě i odjinud. Jižně od Srah Srei najdeme nevelký, ale ve své době velmi důležitý chrám Phimeanakas. Právě tady přijímali khmerští vládci vyslance z jiných zemí a významné obchodní delegace.
A právě tady uskutečnil český tým ve spolupráci s francouzskými a khmerskými odborníky důležité vykopávky, a tak jsme oznámili světu významnou zprávu, že toto místo bylo osídleno již před 2000 lety, tedy dávno předtím, než vznikla khmerská říše.
Na samotném vrcholku této krásné lateritové pyramidy, ve zlaté věži, kdysi přebývala Nága, hadí princezna. Každou noc musel král vyšplhat po strmých a ůzkých schodech na vrcholek pyramidy do zlaté věže a tam se s ní... ale to si nechám, až přijedete. Kdyby jen jednou vynechal, zničil by zemi strašný hladomor. A kdyby naopak nepřišla princezna, znamenalo to, že královy dny jsou sečteny a brzy nastoupí někdo nový, mladý, a ten se nezakecá jako já.
V každém případě vidíte, že to králové v Kambodži neměli lehké a není jim co závidět. A když si uvědomíte, že potom je čekala ještě manželka a dva tisíce konkubín... Raději to ani nechci domyslet.

Baphuon - Největší 3D puzzle na světě

Dopustil jsem se té hrubé nekázně, že se mi nepodařilo najít fotky Wat Preah Palilay a Baphuonu. Hned zítra se za nimi vypravím a fotky zde budou v cukuletu.

V polovině 11. století se král se snadno zapamatovatelným jménem Udayadityavarman II. rozhodl, jak už to khmerští králové dělávali, že si také postaví svůj vlastní státní chrám. A tak vznikl Baphuon, úžasná pyramida s nádhernými sochami dévát a basreliéfy z indických eposů Mahábhárata a Ramájaná.
Tato třístupňovitá krasavice (někdy popisovaná jako pětiúrovňová kvůli podstavcům a mezistupňům, ale hlavní strukturu tvoří 3 masivní terasy obehnané pískovcovými galeriemi), má rozměry 120 x 100 metrů a je to vůbec největší pyramida v Kambodži. Reprezentuje bájnou horu Méru, sídlo hinduistických bohů, střed a osu vesmíru.
Bohužel při jejím budování se vloudila chybička. Nějaký "chytrý" architekt naplánoval, že se navrší velký kopec písku, který bude sloužit jako základna pro tuto stavbu. Ale my víme: Nikdy nestavěj dům na písku! A proto se již po stoletech pyramida začala pomalu, ale jistě hroutit.
Poslední tečku tomu dali v 16. století buddhisti, kteří se rozhodli, že rozeberou vrcholek chrámu a z těchto kamenů postaví na západní straně obrovského a strašně ošklivého ležícího Buddhu přes celou šířku monumentu. A tak se také stalo a tím pyramidu definitivně destabilizovali, takže její velká čest později spadla.
 Kamenné torzo pyramidy, dnes bez chybějící vrcholové věže, měří 34 metrů. V dobách své největší slávy, kdy na vrcholu stála monumentální bronzová věž (kterou čínský diplomat Zhou Daguan popsal jako úchvatnou Bronzovou věž), dosahoval Baphuon celkové výšky přibližně 50 metrů. Jiné prameny ale uvádějí, že to nebyla věž, ale obrovská socha boha ŠIvy, kterému je chrám zasvěcen.
Když byl chrám v 60. letech minulého století na pokraji totálního zhroucení, rozhodli se Francouzi, že ho rozeberou, základnu zpevní a celou pyramidu postaví znovu. A tak se také stalo. V lese vedle chrámu bylo obrovské skladiště, kde leželo přes 300 000 pečlivě očíslovaných a katalogizovaných pískovcových bloků, z nichž některé vážily až půl tuny.
Jenže přišla léta sedmdesátá a s nimi občanská válka a Frantíci museli vzít do zaječích. A pak ještě přišla devastující éra Rudých Khmerů, kteří pozabíjeli většinu khmerských odborníků, kteří se na rekonstrukci podíleli. Když se Francouzi v 90. letech vrátili, aby pokračovali, byla veškerá dokumentace ztracena. V lese se povalovaly hromady obrovských kamenů a nikdo nevěděl, kam který patří. Do čela záchranných prací se postavil mladý, geniální francouzský architekt Pascal Royère. Když poprvé přišel na místo, zjistil, že čísla na kamenech za těch 25 let v džungli částečně smyla voda, sežral je mech a zarostly kořeny.
Tým musel udělat nemožné. Vytvořili 3D počítačové modely celého chrámu. Podle starých fotografií, typů pískovce, tvarů tesání a zbytků reliéfů začali ručně i digitálně přiřazovat jeden kámen k druhému. A tak, po 16 letech neuvěřitelné mravenčí práce, byl chrám v roce 2012 znovu slavnostně otevřen pro veřejnost.
Pascala Royèra si místní dělníci velmi vážili a dostal od nich přezdívku "Pascal Thom" (Pascal Veliký). Bohužel, krátce po dokončení tohoto životního díla, v pouhých 48 letech zemřel. Khmerští dělníci mu postavili malý oltář a dodnes mu s úctou nosí květiny, vonné tyčinky a jiné obětiny. Na západní straně chrámu v prvním patře najdete pamětní desku, která ho připomíná.

A konečně Bayon - chrám 54 věží s obřími tvářemi bódhisattvů

Chrám Bayon je srdcem a duchovním středem královského města Angkor Thom. Pokud jste doteď měli pocit, že khmerská architektura je předvídatelná, Bayon vás okamžitě vyvede z omylu. Z dálky vypadá jako podivná, chaotická pískovcová skála nebo obří mraveniště. Jakmile ale projdete jeho branami a vystoupáte do horního patra, zažijete vizuální šok, na který vás žádný průvodce nepřipraví.
Jenže to se momentálně nemůže stát, protože chrám hrozil, že nám brzy spadne na hlavy. a proto bylo v roce 2020 horní patro uzavřeno a již 6 let tam probíhají rozsáhlé opravy. Podrobnosti o tom najdete v mém blogu "Rekonstrukce chrámu Bayon: Kdy se konečně podíváme nahoru k slavným tvářím?"

Dnes se dostaneme pouze do prvního patra, což je sice fajn, ale ten bezprostřední a dechberoucí kontakt s obřími kamennými tvářemi bódhisattvů, kteří na vás shlížejí ze všech stran, tam nezažijete. Povězme si tedy aspoň něco o tomto monumentálním díle. Jak už víme, každý khmerský král si postavil svůj státní chrám a potom, podle toho kolik měl zrovna peněz v pokladně a jak ambiciózní byl, postavil případně najaké další.
Chrám měl původně 54 věží a z nich na poutníky shlíželo 216 obrovských tváří nasměrovaných do čtyř světových stran. Když se podíváte na ty slavné kamenné tváře na věžích, nevidíte jen estetický prvek. Vidíte Avalókitéšvaru (bódhisattvu nekonečného soucitu), jehož rysy se nápadně podobají králově vlastní tváří.
V hinduismu byl král považován za ztělesnění boha na zemi (dévarádža), kterého se lidé spíše báli. Jayavarman VII. zavedl koncept buddharádža – krále jako živého Buddhu, soucitného vládce. Ty stovky obřích očí otočených do všech světových stran měly možná poddaným i poraženým nepřátelům demonstrovat, že nová buddhistická moc je absolutní, bdělá a všudypřítomná.
Král Jayavarman VII. byl nejenom ambiciózní, ale byl také skvělým vojevůdcem a válečníkem. Za jeho vlády příbližně v letech 1181–1218 , dosáhla khmerská říše absolutního vrcholu a stala se největším státem Jihovýchodní Asie s rozlohou kolem 1 300 000 čtverečních kilometrů. Dnešní Khmerové jej bezmezně obdivují a je vhodné mluvit o něm v jejich přítomnosti s úctou.

Tento král postavil tolik chrámů, jako žádný jiný před ním a současně vedl mnoho dobyvačných válek. Tím říši sice nebývale rozšířil, ale také ekonomicky vyčerpal a ať se to Khmerům líbí nebo ne, byla to jedna z příčin jejího pozdějšího pádu. Další hřebík do její rakve zatloukl tím, že zrušil státní hinduistické náboženství a nahradil ho mahajánovým buddhismem.
V důsledku toho vypukly v zemi občanské nepokoje a války, což, jak víme, nevede k ničemu dobrému.
Jayavarman VII. se o říši staral. Vybudoval stovky kilometrů lateritových silnic, mnoho mostů, z nichž některé slouží dodnes. Podél těchto silnic nechal král postavit přesně 121 odpočívadel (dharamsala). Ta byla strategicky rozmístěna zhruba každých 15 kilometrů, což odpovídalo průměrné vzdálenosti, kterou dokázal poutník nebo kupec ujít za jeden den. Poutníci se v nich mohli zdarma ubytovat, najíst a napít a případně nechat ošetřit, protože v každé z nich byli na státní útraty lékaři a ranhojiči.
Nejvíce fascinujícím prvkem jeho vlády bylo vybudování koordinované sítě 102 veřejných nemocnic (Arogayasala) po celém území říše. Tyto nemocnice byly bohatě zásobovány léke, bylinami a vším potřebným, což platil stát. Podle historiků šlo o jeden z vůbec prvních státem sponzorovaných zdravotnických systémů na světě.

A to je pro dnešek všechno. Na zpáteční cestě z Angkor Thomu nazapomeňte zastavit na fotku u nádherné, nedávno zrestaurované Jižní brány se sochami 54 bohů a 54 démonů, kteří lemují přístupový most přes vodní příkop.

Jasně, že bychom si o této fascinující říši mohli povídat ještě aspoň tři dny, ale to bych musel napsat knihu a to už udělali jinačejší machři přede mnou. Přesto, chcete-li vědět víc, poznat další nádherné památky Kambodže, a to všechno v češtině, není nic snadnějšího, než vyplnit krátký, objednávkový formulář na mé stránce a můžeme se do toho pustit.

Budu se na vás těšit.
Itinerář k tomuto článku najdete zde To nejlepší z Angkoru

a objednávky k výletům jsou zde Objednejte si

Mohlo by vás také zajímat: Nejlepší doba pro návštěvu Kambodže a počasí v průběhu roku