Rekonstrukce chrámu Bayon: Kdy se konečně podíváme nahoru k slavným tvářím?
V únoru 2020 bylo třetí patro proslulého chrámu Bayon striktně uzavřeno pro veřejnost. Důvodem bylo vážné narušení původního, důmyslného systému odvodňovacích kanálků pod hlavní věží a centrální svatyní, které měly za úkol odvádět rituální a dešťovou vodu ven z chrámu.
Staří khmerští inženýři byli prostě úžasní machři. Přesně věděli, jak odvést monzunové přívaly vody pryč, aby nenarušovaly podloží stavby. I dnešním odborníkům často zůstává rozum stát nad jejich umem a nadčasovou genialitou. Rekonstrukce chrámu byla původně naplánována na léta 2020-2025 s tím, že celý projekt štědře financuje japonská vláda.
Nicméně přišel kovid a japonští odborníci, kteří se na pracích zásadně podílejí, měli velký problém se do Kambodže vůbec dopravit. Je spravedlivé dodat, že na záchraně chrámu samozřejmě tvrdě pracuje i národní úřad APSARA Authority, khmerští dělníci i inženýři. Japonci zde mají především roli poradců a technologických garantů.
Voda – dárce života i nekompromisní ničitel
Během původně plánované doby se postupně objevovaly další a další strukturální problémy. Bylo nutné je začít okamžitě řešit, aby chrám jednou nespadl turistům na hlavu. Celý komplex totiž stojí na nestabilním pískovém podloží. Voda pronikající hluboko pod stavbu způsobuje, že se hlavní kruhová věž pod vahou tisíců tun pískovce pomalu, ale jistě propadá.
Restaurátoři proto čistí a kompletně rekonstruují původní khmerský drenážní systém. Cílem je zajistit, aby dešťová voda z povrchu chrámu kontrolovaně odtékala pryč a nepodmáčela základy celého kolosu.
Problémy se hromadily celá staletí
Bayon nechal postavit jako svůj státní chrám nejslavnější angkorský vládce Jayavarman VII. Tento král byl oddaným stoupencem Buddhy, a proto na vrcholu své moci nastolil buddhismus jako státní náboženství. O několik desetiletí později se však k moci dostal jeho vnuk král Jayavarman VIII., který byl naopak radikálním hinduistou.
Z toho důvodu nařídil masivní ikonoklasmus – systematické ničení buddhistických soch a reliéfů po celé říši. Odnesla to i hlavní socha Bayonu, téměř čtyřmetrový sedící Buddha. Nový panovník ho nechal svrhnout do 14 metrů hluboké rituální studny pod centrální věží chrámu a nařídil ji zasypat sutí.
Tato studna přitom původně sloužila jako srdce odvodňovacího systému, které sbíralo vodu z povrchu a posílalo ji dál kanály ven z chrámu. Roztříštěná masivní socha, kameny a nánosy písku tyto podzemní cesty spolehlivě ucpaly.
Omyly moderních odborníků
Když francouzští archeologové studnu objevili, nechali ji v roce 1933 znovu vykopat a našli v ní ony kusy Buddhovy sochy. Sochu úspěšně vyzvedli, nechali znovu slepit a dnes stojí v malém chrámku Vihear Prampil Loveng, kousek od Bayonu.
Studnu sice tehdy vyčistili a opravili, ale protože evidentně nepochopili genialitu starých stavitelů a její hlavní účel, nechali odvodňovací kanály "odborně" zazdít. Takže jsme přesně tam, kde jsme byli. Nahoru do Bayonu se dnes nedostaneme, protože hrozí, že nám spadne dvoutunový kus šutru na kebuli. A to nechceme.
Kdy se tedy horní patro Bayonu otevře?
V současné době neexistuje žádné oficiální a pevně stanovené datum, kdy bude horní terasa opět kompletně zpřístupněna veřejnosti. Vzhledem k tomu, že se strukturální stav centrální věže ukázal jako kritický, musely se záchranné práce výrazně prodloužit.
Zde je aktuální harmonogram, se kterým snad můžeme počítat:
Nová fáze projektu (2025–2028):
Japonská vláda v polovině roku 2025 schválila další finanční injekci a od září 2025 se rozběhla nová tříletá etapa restaurátorských prací. Rozsáhlé staveniště a stabilizační zásahy na chrámu budou probíhat minimálně do roku 2028.
Kdy se podíváme nahoru?
Archeologické a restaurátorské týmy doufají, že by k provizornímu nebo postupnému otevření horní terasy s tvářemi Bodhisattvů mohlo dojít ještě před úplným koncem celého projektu – konkrétně v průběhu roku 2027. Stane se tak hned, jakmile bude dokončeno nejrizikovější statické zajištění pískovcových bloků nad hlavami návštěvníků.
Je to zkrátka vo hviezdách. :-)
